72
Cesta ke Kristu
Otci, pˇremýšlíme pˇríliš ˇcasto o satanových výmyslech a zneuctíváme
Boha tím, že mu ned˚uvˇeˇrujeme a reptáme proti nˇemu. Satan se
neustále snaží, aby náboženský život uˇcinil pochmurným. Chce, aby
se nám zdál namáhavý a tˇežký; a když kˇrest’an projevuje tento názor
na náboženství ve svém životˇe, podporuje svou nevˇerou satan˚uv
klam.
Mnozí lidé se na své pouti životem stále zabývají svými chybami
a pády, pˇripomínají si svá zklamání a jejich srdce je plné smutku
a malomyslnosti. Když jsem byla v Evropˇe, psala mi jedna sestra,
která tomu podléhala. Byla v hluboké depresi a prosila mˇe o nˇekolik
povzbudivých slov. Pˇreˇcetla jsem si její dopis s vˇrelým zájmem.
Následující noci se mi zdálo, že jsem v zahradˇe a jakýsi muž, který
vypadal jako majitel zahrady, mˇe provádˇel po jejích cestiˇckách. Tr-
hala jsem kvˇetiny a radovala se z jejich v˚uní, když tu ona sestra,
která šla po mém boku, mˇe upozornila na nˇekolik nevzhledných
šípkových keˇr˚u, které jí stály v cestˇe. Naˇríkala a rmoutila se. Ne-
následovala našeho pr˚uvodce po cestˇe, nýbrž zašla mezi šípkové
hloží a trní. Bˇedovala: “Není to škoda, že tak nádherná zahrada je
zohyzdˇena trním?” Pr ˚uvodce na to odpovˇedˇel: “Nestarej se o trní, to
tˇe jen píchá a zraní. Trhej r ˚uže, lilie a karafiáty.”
Což jsi v životˇe neprožil nˇejaké pˇríjemné chvíle? Nemˇel jsi
v životˇe nˇejaký krásný okamžik, kdy se tvé srdce radostí rozbu-
šilo v odpovˇedi na volání Ducha Božího? Pˇrehlížíš-li jednotlivé
úseky svého života, což nenacházíš nˇejaké pˇríjemné vzpomínky?
Což nejsou na tvé cestˇe na každém kroku zaslíbení Boží jako vonící
kvˇetiny Nechceš, aby jejich krása a p˚uvab plnily tvé srdce radostí?
Trní a hloží tˇe jenom raní a zarmoutí; trháš-li však; jen takové
[80]
vˇeci a dáváš-li je druhým, pak nejen pohrdáš dobrotivostí Boží, ale
nebráníš tím i druhým, aby kráˇceli cestou života?
Nejednáme moudˇre, když se zabýváme jen truchlivými vzpomín-
kami na to, co jsme prožili, když vzpomínáme jen na nespravedlnosti
a zklamání, jež nás potkala, stále o nich mluvíme, lkáme nad nimi,
až nás pˇrem˚uže malomyslnost. Malomyslný je plný chmur, zapuzuje
svˇetlo Boží ze svého srdce a vrhá stín na cestu druhých.
Dˇekujme Bohu za jasné obrazy, které nám poskytuje. Sesbírejme
požehnaná ujištˇení o jeho lásce, abychom je mˇeli stále na oˇcích:
Syn Boží, který opouští tr ˚un svého Otce, odívá své Božství lidskou
podobou, aby mohl zachránit ˇclovˇeka z moci satanovy; vítˇezství,
