104
Velké drama vˇek˚u
mysly filozof˚u a teolog˚u zamˇeˇrili svou pozornost na vˇeˇcné pravdy,
které hlásali proroci a apoštolové.
Zástup˚um lidí, kteˇrí ochotnˇe naslouchali jeho slov˚um, pˇrinášel
úžasné poselství. Lidé pˇredtím nikdy nic podobného neslyšeli. Ra-
dostná zvˇest o Ježíšovˇe lásce, ujištˇení o odpuštˇení a usmíˇrení skrze
Kristovu prolitou krev — to byla pro nˇe slova nadˇeje a povzbuzení.
Ve Wittenberku se rozzáˇrilo “svˇetlo”, jehož paprsky pronikly do
všech kout ˚u svˇeta a jehož jas poroste až do konce ˇcasu.
“
Svˇetlo” a “tma” se však nemohou snést. Mezi pravdou a blu-
dem je nepˇrekonatelný rozpor. Zachovávat a bránit jedno znamená
napadat a vyvracet druhé. Sám Kristus prohlásil: “Nepˇrišel jsem
uvést pokoj, ale meˇc.”
Matouš 10,34
.
Také Luther nˇekolik let po
zahájení reformace ˇrekl: “B˚uh mˇe nevede, ale tlaˇcí vpˇred. Unáší mˇe.
Nejsem svým pánem. Chtˇel bych žít v klidu, jsem však vrhán do
bouˇrí a zvrat ˚u.” (D’Aubigné, sv. 5, kap. 2) To bylo krátce pˇredtím,
než se stal úˇcastníkem velkého sporu.
ˇRímská církev zaˇcala obchodovat s Boží milostí. Stoly penˇezo-
mˇenc˚u (viz
Matouš 21,12
)
stály hned vedle oltáˇr˚u a chrámovými
prostorami se rozléhaly výkˇriky prodávajících a kupujících. Aby
byly zajištˇeny prostˇredky nutné na stavbu chrámu svatého Petra v
ˇRímˇe byly jménem papeže veˇrejnˇe nabízeny ke koupi odpustky za
hˇríchy. Za cenu takových zloˇcin˚u mˇel být postaven chrám k Boží
poctˇe, jeho úhelný kámen mˇel být položen za “mzdu nepravosti”.
Nicménˇe právˇe prostˇredek, který si ˇRím vybral, aby se povznesl k
dalšímu rozmachu, zasadil smrtelnou ránu jeho moci a velikosti.
Vyprovokoval nejrozhodnˇejší a nejobratnˇejší odp˚urce papežství a
vedl k boji, který otˇrásl papežským tr ˚unem s trojitou korunou.
Tetzel, úˇredník povˇeˇrený prodejem odpustk˚u v Nˇemecku, byl
usvˇedˇcen z nejhorších zloˇcin˚u proti spoleˇcnosti a proti Božímu zá-
konu. Zaslouženému trestu však unikl a nechal se najmout, aby
[89]
prosazoval zištné a bezohledné plány papeže. Docela bezostyšnˇe
odˇríkával nejvˇetší lži a vyprávˇel bajky, jimiž chtˇel oklamat neinfor-
mované, d˚uvˇeˇrivé a povˇerˇcivé lidi. Kdyby ovšem lidé znali Boží
slovo, nebylo by tak snadné je zmást. Církev však lidem bránila v
pˇrístupu k Bibli — nad tím si potˇrebovala udržet kontrolu, aby se
mohlo zmnožit bohatství a moc ctižádostivých církevních pˇredstavi-
tel ˚u (viz John C. L. Gieseler, Pˇrehled církevních dˇejin, díl 4, odd. 1,
odst. 5).
