Page 112 - Velké drama věků (1995)

108
Velké drama vˇek˚u
nilo ve výtky a odsuzování. Mnozí církevní i svˇetští hodnostáˇri byli
sice pˇresvˇedˇceni, že jeho teze jsou pravdivé, brzy však pochopili,
že kdyby na nˇe pˇristoupili, vyvolalo by to velké zmˇeny. Osvícení a
reforma v širokých lidových vrstvách by nutnˇe vedly k podlomení
moci ˇRíma, zastavily by se nesˇcetné zdroje pˇríjm˚u plnící papežskou
pokladnu, a to by vedlo k omezení pˇrepychu a marnotratnosti papež-
ského dvora. Vychovat lid k takovému zp˚usobu myšlení a jednání,
jež je vlastní odpovˇedným bytostem, nauˇcit ho, aby spasení oˇcekával
jen od Ježíše Krista, to by vedlo k pádu papežova tr ˚unu a potažmo i
k úplné ztrátˇe jeho moci a autority. Z tˇechto d˚uvod˚u odmítli poznání,
které jim B˚uh nabízel. Spojili se proti Kristu a proti pravdˇe tím, že
se postavili proti muži, kterého poslal B˚uh, aby je “osvítil”.
Reakce ˇRíma
Luther se roztˇrásl strachy, když si uvˇedomil, že stojí sám proti
nejmocnˇejším silám zemˇe. Nˇekdy zapochyboval, zda ho opravdu
vedl B˚uh, aby se vzepˇrel autoritˇe církve. Napsal: “Kdo jsem byl,
abych se postavil proti moci papeže, pˇred kterým . . . se tˇresou krá-
lové zemˇe a celý svˇet? . . . Nikdo nem˚uže mít ani tušení, co jsem v
tˇechto prvních dvou letech v srdci vytrpˇel a do jaké malomyslnosti,
ba mohu ˇríci zoufalství, jsem upadal.” (D’Aubigné, sv. 3. kap. 6)
Nebyl však natolik opuštˇen, aby musel propadnout úplné sklíˇcenosti.
Když ho nepodpoˇrili lidé, vzhlížel k samému Bohu a poznal, že v
nˇem má spolehlivou oporu.
Jednomu ze stoupenc˚u reformace Luther napsal: “K porozumˇení
Písma se nem˚užeme dopracovat ani studiem ani moudrostí. Pˇrednˇe
musíme zaˇcít modlitbou. Pros Pána, aby ti ze své veliké milosti
dopˇrál správnˇe pochopit své slovo. Nikdo jiný nem˚uže vyložit Boží
slovo než P˚uvodce tohoto slova, jak o tom sám ˇrekl: ‘A budou všichni
uˇceni od Boha.’ Nic si neslibuj od své vlastní práce a od svého
vlastního rozumu. Spoléhej jen na Boha a na vliv Ducha Božího.
Vˇeˇr svˇedectví muže, který má zkušenost.” (D’Aubigné, sv. 3, kap. 6)
V uvedených slovech je nesmírnˇe d˚uležité pouˇcení pro ty, kdo cítí,
že je B˚uh povolává, aby seznámili jiné s pravdami, jež mají klíˇcový
význam pro tuto dobu. Tyto pravdy vyvolají nepˇrátelství satana a
lidí, kteˇrí si oblíbili satanem vymyšlené bajky. V boji s mocnostmi
zla je potˇrebné nˇeco víc než pouze síla rozumu a lidského vˇedˇení.