Zde stojím a nemohu jinak
121
církví.” Mˇel obhájit Petrovu vládu pˇred shromáždˇenými kˇrest’an-
skými knížaty. “Mˇel dar výˇreˇcnosti a cítil, že na velikost události
staˇcí. Prozˇretelnost to zaˇrídila tak, aby ˇRím byl zastupován nejschop-
nˇejším ze svých ˇreˇcník˚u pˇred nejvznešenˇejším soudem, ještˇe než
bude sám odsouzen.” (Wylie, sv. 6, kap. 4) Lutherovi pˇríznivci se
báli toho, co by mohl zp˚usobit Aleandr˚uv projev. Saský kurfiˇrt se
snˇemování nezúˇcastnil, vyslal však na snˇem nˇekolik svých rádc˚u,
kteˇrí mˇeli nunciovu ˇreˇc zaznamenat.
Aleander nasadil všechny své schopnosti, své vzdˇelání i výˇreˇc-
nost. Na Lutherovu hlavu se “sypalo” jedno obvinˇení za druhým;
Aleander ho oznaˇcil za nepˇrítele církve a státu, živých i mrtvých,
duchovenstva i svˇetského stavu, ˇclen˚u rad i prostých kˇrest’an˚u. “V
Lutherových bludech je toho dost,” prohlásil, “aby to ospravedlnilo
[102]
upálení sta tisíc˚u kacíˇr ˚u.”
V závˇeru se snažil pˇredstavit vyznavaˇce reformace jako lidi za-
vrženíhodné: “Kdo jsou všichni ti luteráni? Je to skupina drzých
uˇcitel ˚u, zkažených knˇeží, zbˇehlých mnich˚u, prostomyslných práv-
ník˚u, zchudlých šlechtic˚u a chudých lidí, které svedli a zmátli. Oˇc
je pˇrevyšuje katolická strana v poˇctu ˇclen˚u, v síle a moci. Jednomy-
slné usnesení tohoto slavného shromáždˇení osvítí nevˇedomé, bude
varovat nerozvážné, dopom˚uže k rozhodnutí kolísavým a dá sílu
slabým.” (D’Aubigné, sv. 7, kap. 3)
Takovým zp˚usobem jsou zastánci pravdy napadáni v každé dobˇe.
Proti všem, kdo se opovažují prosadit proti zavedeným blud˚um jasné
uˇcení Božího slova, jsou namíˇreny stále stejné argumenty. “Kdo jsou
ti kazatelé nového uˇcení?” volají obhájci populárního náboženství.
“
Jsou to nevzdˇelanci, pˇríslušníci chudiny a je jich málo. Pˇresto tvrdí,
že mají pravdu a že jsou vyvoleným Božím lidem. Jsou to oklamaní
lidé, kteˇrí nic neznají. Oˇc poˇcetnˇejší a vlivnˇejší je naše církev. Kolik
velikých a uˇcených muž˚u je mezi námi. Oˇc více moci je na naší
stranˇe!” To jsou argumenty, které ovlivˇnují svˇet. Nejsou však dnes o
nic pravdivˇejší, než byly v dobˇe Luthera.
Reformace neskonˇcila Lutherem, jak se mnozí domnívají. Bude
pokraˇcovat až do konce dˇejin tohoto svˇeta. Luther mˇel vykonat
velké dílo. Mˇel dalším lidem pˇredat “svˇetlo”, kterým ho Pán ozáˇril.
Neobdržel však všechno svˇetlo, které má být dáno svˇetu — tak jako
tenkrát, i dnes lidé objevují nové pravdy.
