Reformace ve Švýcarsku
149
slušný honoráˇr. Pokud se svými argumenty neuspˇel, uchyloval se k
urážkám a zapˇrísahání.
Ökolampad byl velice skromný a ostýchavý a bál se boje. Roz-
pravu však zahájil slavnostním prohlášením: “Neuznávám žádné jiné
kritérium než Boží slovo.” (D’Aubigné, sv. 11, kap. 13) Aˇckoli se
choval jemnˇe a zdvoˇrile, byl velice schopný a houževnatý. Zatímco
obhájci papežství se podle svého zvyku dovolávali jako autority
církevních zvyk˚u, držel se reformátor pevnˇe Písma svatého. Prohlá-
sil: “Obyˇceje v našem Švýcarsku neplatí, pokud nejsou v souladu s
ústavou. Ve vˇecech víry je však naší ústavou Bible.” (D’Aubigné,
sv. 11, kap. 13)
Rozdíl mezi obˇema diskutujícími nez˚ustal bez úˇcinku. Klidné
a jasné argumenty reformátora, pˇrednášené skromnˇe a laskavˇe, na
pˇrítomné posluchaˇce významnˇe zap˚usobily; není divu, že se pak
znechucenˇe odvraceli od Eckova hluˇcného naparování.
Po ukonˇcení rozpravy, která trvala osmnáct dní, si papeženci byli
jisti svým vítˇezstvím. Vˇetšina poslanc˚u podpoˇrila ˇRím, snˇem oznaˇcil
reformátory za poražené a prohlásil, že jsou spolu se svým v˚udcem
Zwinglim vyobcováni z církve. Plody, které disputace pˇrinesla, však
ukázaly, které stranˇe prospˇela. Rozprava byla pro protestantismus
významnou posilou; netrvalo dlouho a pro reformaci se vyslovila
významná mˇesta Bern a Basilej.
[125]
