Špýrský protest a protestantské “Vyznání”
167
Toho dne totiž Faber, pˇrední obhájce papežství, ve svém kázání
napadl Grynaeua. Grynaeus se proti tomuto útoku ohradil a nakonec
Faberovi vytkl, že hájí “ohavné bludy”. “Faber se zdržel výbuchu
zlosti, hned nato šel ale ke králi a získal od nˇeho zatykaˇc na nepo-
hodlného heidelberského profesora. Melanchthon nepochyboval o
tom, že jeho pˇrítele zachránil B˚uh tím, že poslal jednoho ze svých
andˇel ˚u s d˚uležitým varováním.”
“
Na bˇrehu Rýna pak netrpˇelivˇe ˇcekal, dokud proud ˇreky neza-
chrání Grynaeua pˇred pronásledovateli. ‘Koneˇcnˇe,’ vydechl Me-
lanchthon, když ho uvidˇel na protˇejším bˇrehu, ‘koneˇcnˇe unikl ze
spár ˚u lidí, kteˇrí touží po nevinné krvi.’ Když se Melanchthon vrátil
dom˚u, dozvˇedˇel se, že biˇrici, kteˇrí pátrali po Grynaeuovi, prohledali
d˚um od p˚udy až po sklep.” (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6)
Augsburský snˇem
Reformace však mˇela ještˇe více zazáˇrit pˇred mocnými tohoto
svˇeta. Král Ferdinand odmítl evangelická knížata pˇrijmout. Místo
toho dostali pˇríležitost pˇredložit svou vˇec císaˇri a shromáždˇeným
církevním a státním hodnostáˇr ˚um. Císaˇr Karel V. chtˇel totiž urovnat
spory, které zachvátily ˇríši po vyhlášení špýrského protestu, a proto
[139]
svolal do Augsburku snˇem, kterému chtˇel podle svého oznámení
sám pˇredsedat. Na tento snˇem pozval také pˇredstavitele protestant ˚u.
Reformaci hrozilo velké nebezpeˇcí. Její pˇrívrženci však svˇeˇrili
svou vˇec Bohu a slíbili, že z˚ustanou evangeliu vˇerni. Saského kur-
fiˇrta jeho rádci varovali pˇred úˇcastí na snˇemu — císaˇr prý vyžaduje
pˇrítomnost protestantských knížat, protože je chce vlákat do pasti.
“
Jít a dát se zavˇrít do hradeb mˇesta a vydat se tak do rukou mocného
nepˇrítele, to pˇrece znamená riskovat všechno!” Jiní však velkodušnˇe
prohlašovali: “Když budou knížata vystupovat kurážnˇe a jako je-
den muž, Boží vˇec bude zachránˇena.” “B˚uh je vˇerný, neopustí nás,”
prohlásil Luther (D’Aubigné, sv. 14, kap. 2). Kurfiˇrt se vypravil do
Augsburku i se svým doprovodem. Všichni byli seznámeni s nebez-
peˇcím, které jim hrozí, a mnozí se vydali na cestu s chmurami na
ˇcele a s obavami v duši. Luther, který je doprovázel až do Coburgu,
povzbuzoval jejich slábnoucí víru zpˇevem chorálu, který složil na
tuto cestu: “Hrad pˇrepevný je náš B˚uh”. Píseˇn pomohla poutník˚um
zahnat jejich skleslost a úzkostné pˇredtuchy.
