Reformace ve Francii
175
mluvili o hlubokých pravdách Bible. Po veˇcerech se už nescházeli v
krˇcmˇe u vína, ale shromažd’ovali se v domácnostech, aby spoleˇcnˇe
ˇcetli z Písma, modlili se a oslavovali Boha. Zmˇeny na sebe nedaly
dlouho ˇcekat. I když tito nevzdˇelaní, tˇežce pracující lidé patˇrili k
nejnižší spoleˇcenské vrstvˇe, projevila se v jejich životˇe obnovující a
povznášející moc Boží milosti. Tito skromní a laskaví kˇrest’ané byli
d˚ukazem toho, co evangelium m˚uže pro ˇclovˇeka vykonat.
Šíˇrení evangelia se ovšem neomezilo pouze na Meaux — v
celém širokém okolí den za dnem pˇribývalo obrácených lidí. Hnˇev
církevní hierarchie po nˇejakou dobu brzdil král, který nenávidˇel
úzkoprsou bigotnost mnich˚u. Stoupenci papežství však nakonec
pˇresto zvítˇezili. Biskup z Meaux si pak musel vybrat mezi upálením
a odvoláním. Rozhodl se sice pro snazší cestu — ale pˇrestože v˚udce
odpadl, “stádce” z˚ustalo pevné. Mnozí podali svˇedectví o pravdˇe
uprostˇred plamen˚u. Svou odvahou a vˇerností tak tito prostí kˇrest’ané
promluvili k tisíc˚um lidí, kteˇrí jejich svˇedectví nezaslechli v dobách
míru.
Šlechtic Louis de Berquin
Nebyli to však jen prostí a chudí lidé, kteˇrí se v utrpení a za
posmˇechu odvážili svˇedˇcit pro Krista. I mezi zámeckým panstvem
se našli ušlechtilí lidé, kteˇrí si pravdy cenili více než bohatství,
postavení nebo i vlastního života. Šlechtické brnˇení ukrývalo ˇcasto
silnˇejšího a pevnˇejšího ducha než biskupské roucho a mitra. Louis de
Berquin mˇel šlechtický p˚uvod. Byl to udatný dvorní rytíˇr, zajímající
[145]
se o studium a vˇedˇení, uhlazeného chování a mravnˇe bezúhonný.
Dobový spisovatel o nˇem ˇrekl: “Horlivˇe plnil papežská usnesení,
pilnˇe se úˇcastnil mší a kázání. . . Nad všechny ostatní své ctnosti
vynikal mimoˇrádnou nenávistí v˚uˇci luterství.” Boží prozˇretelnost
ho však, podobnˇe jako mnoho dalších, pˇrivedla k Bibli, aby v ní ke
svému úžasu našel “nikoli uˇcení ˇRíma, ale uˇcení Lutherovo” (Wylie,
sv. 13, kap. 9). Od té doby se dal plnˇe do služeb evangelia.
Schopnosti a výˇreˇcnost tohoto “nejvzdˇelanˇejšího z francouz-
ských šlechtic˚u”, jeho odvaha a nadšení, i jeho vliv u dvora — byl
totiž královým oblíbencem — zp˚usobily, že v nˇem mnozí vidˇeli
potenciálního reformátora své zemˇe. Beza o nˇem ˇrekl: “Z Berquina
by mohl být druhý Luther, kdyby ve Františkovi I. našel druhého
