Page 312 - Velké drama věků (1995)

308
Velké drama vˇek˚u
Jde o projev nevˇery církve v˚uˇci Kristu, jestliže pˇripustí, aby
namísto d˚uvˇery a lásky se v lidském srdci uhnízdil pouhý zájem o
svˇetské vˇeci. Bible to pˇrirovnává k porušení manželského slibu. Také
hˇrích, kterého se Izrael dopustil tím, že odešel od svého Boha, je
znázornˇen tímto obrazem. Obdivuhodná Boží láska, kterou odmítli,
je popsána tak dojemnˇe: “Pˇrísahal jsem ti a vešel s tebou v smlouvu,
je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou.” “Stala ses nesmírnˇe
krásnou a dosáhla jsi královských poct. Tvé jméno proniklo mezi
pronárody pro tvou krásu; byla dokonalá pro d˚ustojnost, kterou jsem
na tebe vložil. . . Ty jsi však spoléhala na svou krásu a zhanobila jsi
své jméno smilstvem.” “Jako žena vˇerolomnˇe opouští svého druha,
tak vˇerolomnˇe jste se zachovali v˚uˇci mnˇe, dome izraelský, je výrok
Hospodin˚uv.” “Jako cizoložná manželka brala sis cizí místo svého
muže.”
Ezechiel 16,8.13-15.32
;
Jeremjáš 3,20
.
Podobná slova jsou v Novém zákonˇe urˇcena kˇrest’an˚um, pro
které je pˇrízeˇn svˇeta d˚uležitˇejší než pˇrízeˇn Boha. Apoštol Jakub
napsal: “Proradná stvoˇrení! Což nevíte, že pˇrátelství se svˇetem je
nepˇrátelství s Bohem? Kdo tedy chce být pˇrítelem svˇeta, stává se
nepˇrítelem Božím.”
Jakub˚uv 4,4
.
Babylón jako obraz zmatku
Babylón, žena ze Zjevení sedmnácté kapitoly, je vylíˇcen jako
žena “odˇená purpurem a šarlatem a ozdobená zlatem, drahokamy a
perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a neˇcistoty . . . a
na ˇcele mˇela napsáno jméno — je v nˇem tajemství: Babylón veliký,
Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.” Prorok dále po-
pisuje: “Vidˇel jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových
svˇedk˚u.” O Babylónu se také ˇríká, že je to “veliké mˇesto, panující
nad králi zemˇe”.
Zjevení 17,4-6.18
.
Moc, která po dlouhá staletí
neomezenˇe vládla nad kˇrest’anskými panovníky, je ˇRím. Purpur a
šarlat, zlato, drahé kamení a perly živˇe zobrazují jeho velkolepost a
troufalou okázalost. O žádné jiné mocnosti než o ˇrímské církvi, která
tak krutˇe pronásledovala Kristovy následovníky, se nedalo ˇríci, že je
opilá krví svatých”. Babylónu se také vytýká nezákonné spojení “s
králi zemˇe”. Tím, že se odlouˇcila od Pána a spojila se s pohany, stala
se nevˇestkou židovská církev. A podobnˇe upadla a stejný odsudek si
zaslouží také ˇrímská církev, protože hledala oporu ve svˇetské moci.