Page 463 - Velké drama věků (1995)

Svoboda svˇedomí ohrožena
459
v sobotu, pˇrenesli jsme na den Pánˇe.” (Robert Cox, Sabbath Laws
[372]
and Sabbath Duties, str. 538) Jakkoli nesmyslné byly argumenty
pro zavedení nedˇele, posloužily pˇresto k tomu, že se lidé odvážili
znevažovat sobotu. Tak nakonec všichni, kdo usilovali o pˇrízeˇn svˇeta,
tento populární lidový svátek pˇrijali.
S tím, jak papežství zapouštˇelo stále pevnˇejší koˇreny, se také ˇcím
dál více prosazovalo zachovávání nedˇele. Po urˇcitou dobu mohli
ještˇe lidé pracovat na polích a nechodit v nedˇeli do kostela. Za sedmý
den i nadále pokládali sobotu. Pomalu a jistˇe se však prosazovala
zmˇena. Všichni, kdo zastávali církevní úˇrady, nesmˇeli napˇríklad v
nedˇeli projednávat soukromé soudní spory. O nˇeco pozdˇeji církev
naˇrídila, že nikdo — pˇríslušník žádného stavu — nesmí v nedˇeli
konat všední práci. Pˇríslušníci svobodného stavu mˇeli být pˇritom
trestáni penˇežitými pokutami, zatímco poddaní ranami holí. Poz-
dˇeji bylo naˇrízeno, že bohatí budou trestáni propadnutím poloviny
majetku a pokud se nepodˇrídí, stanou se z nich otroci. Pˇríslušníci
nižších tˇríd mˇeli být navždy porobeni.
Jako další zbraˇn posloužily povˇesti o zázracích. Vyprávˇelo se
napˇríklad o jednom rolníkovi, který chtˇel v nedˇeli zorat své pole,
ale když si chtˇel oˇcistit pluh kusem železa, z˚ustalo mu železo vˇezet
v ruce a po dva roky je musel “za velkých bolestí a k všeobecné
hanbˇe” stále nosit (Francis West, Historical and Practical Discourse
on the Lord’s Day, str. 174).
Pozdˇeji vydal papež naˇrízení, podle nˇehož mˇel každý knˇez ve
své farnosti nabádat pˇrestupníky zákona k zachovávání nedˇele. Mˇeli
chodit v nedˇeli do kostela a modlit se, jinak prý na sebe i ostatní
pˇrivolají nˇejakou pohromu. Jeden z církevních koncil ˚u použil d˚ukaz,
používaný pak ˇcasto i protestanty, že nedˇele je pravou sobotou,
protože kohosi, kdo v tento den pracoval, zasáhl blesk. Preláti tvrdili:
Je zˇrejmé, že nesvˇecení tohoto dne vzbuzuje velkou Boží nelibost.”
Potom byla vydána výzva, aby knˇeží a kazatelé, králové a knížata
a všichni vˇerní poddaní “vynaložili co nejvˇetší úsilí, aby se tomuto
dni dostalo plné cti a aby byl k chvále kˇrest’anstva v budoucnu
svˇecen nábožnˇeji” (Thomas Morer, Discourse in Six Dialogues on
the Name, Notion and Observation of the Lord’s Day, str. 271).
Když se ukázalo, že rozhodnutí církevních koncil ˚u jsou nedo-
stateˇcná, vyzvala církev svˇetské úˇrady, aby vydaly naˇrízení, které
by vyvolalo v lidech strach a pˇrinutilo je, aby v nedˇeli nepracovali.