476
Velké drama vˇek˚u
drželi svých pˇredsudk˚u. Odmítli nejjasnˇejší d˚ukazy jeho mesiášství,
aby se nemuseli stát jeho uˇcedníky. Tyto Kristovy odp˚urce se ostatní
lidé uˇcili od dˇetství ctít, jejich autoritu byli zvyklí bezpodmíneˇcnˇe
respektovat. Proto se pak ptali: “Je možné, aby naši vládci a vzdˇelaní
zákoníci neuvˇeˇrili v Ježíše? Nepˇrijali by ho, kdyby to byl Mesiáš?”
Vliv takových uˇcitel ˚u svedl židovský národ k tomu, že zavrhl svého
Vykupitele.
Stejnými pohnutkami, které tehdy motivovaly židovské knˇeze
a vládce, jsou i dnes vedeni lidé, kteˇrí sice dokážou velice krásnˇe
mluvit o zbožnosti, ale texty Písma, které pˇredstavují zvláštní pravdy
pro tuto dobu, studovat odmítají. Pˇripomínají, že je jich mnoho, že
jsou bohatí a oblíbení, a s pohrdáním ukazují na zastánce pravdy,
[386]
kterých je málo, jsou chudí, nepopulární a mají víru, která je izoluje
od svˇeta.
Ježíš pˇredvídal, že nepˇrístojné nároky na autoritu, kterou proje-
vovali zákoníci a farizeové, neskonˇcí rozptýlením Žid˚u. Prorockým
zrakem vidˇel, jak se budou lidé vyvyšovat, aby ovládli svˇedomí
ostatních, což se stalo kletbou pro církev ve všech dobách. Jako va-
rování pro další generace Bible zaznamenala jeho odsudek zákoník˚u
a farize˚u i napomenutí, aby lidé nenásledovali tyto “slepé v˚udce”.
Možnost vykládat Písmo vyhradila ˇrímská církev duchovenstvu,
a z toho d˚uvodu upírala prostým lidem právo ˇcíst Bibli. I když
reformace dala Písmo do rukou všem, zásada uplat ˇnovaná ˇRímem
brání mnoha ˇclen˚um protestantských církví, aby sami studovali Bibli.
Jsou vedeni k tomu, aby pˇrijímali uˇcení, které pˇredkládá církev.
Tisíce lidí se neodvažují pˇrijmout nic, co by odporovalo vˇerouce
nebo zvyk˚um jejich církve, i kdyby to Písmo ˇríkalo naprosto jasnˇe a
srozumitelnˇe.
Aˇckoli Bible mnohokrát varuje pˇred falešnými uˇciteli, pˇrene-
chávají mnozí lidé péˇci o své spasení duchovním. Tisíce uˇcitel ˚u
kˇrest’anství pˇritom nemohou pro svou víru uvést žádný jiný d˚uvod,
než že tak byli vedeni svými pˇredch˚udci. Uˇcení Spasitele pˇrecházejí
takˇrka bez povšimnutí, zatímco slov˚um duchovních bezvýhradnˇe
d˚uvˇeˇrují. Jsou však duchovní neomylní? Jak m˚užeme svˇeˇrit sv˚uj
vˇeˇcný údˇel do jejich rukou, jestliže jsme díky Božímu slovu nezískali
jistotu, že jsou nositeli pravého poznání? Nedostatek mravní odvahy
vystoupit z vyšlapané cesty vede mnohé lidi k tomu, že následují
uˇcené muže. Jejich nechut’ studovat Písmo je nechává beznadˇejnˇe
