Page 52 - Velké drama věků (1995)

48
Velké drama vˇek˚u
ještˇe h˚uˇre, k samému knížeti temnoty, který skrze nˇe projevoval svou
moc. Hˇrích se zahalil do roucha svatosti. Kdykoli je Písmo zatla-
ˇceno do pozadí a ˇclovˇek zaˇcne považovat sebe za nejvyšší autoritu,
m˚užeme oˇcekávat jen podvod, klam a nepravost. S vyvyšováním
lidských naˇrízení a tradic pˇrichází úpadek, který se projevuje vždy,
když lidé opomíjejí Boží zákon.
Pro Kristovu církev nastalo velmi nebezpeˇcné období. Skuteˇcnˇe
vˇerných následovník˚u Pána Ježíše z˚ustalo málo. I když tu vždycky
byli svˇedkové pravdy, v urˇcitých dobách se zdálo, že bludy a povˇery
naprosto zvítˇezí a že pravé náboženství ze svˇeta zmizí. Evangelium
upadalo do zapomnˇení, ale náboženských obˇrad˚u pˇribývalo a lidé
byli zatˇežováni bˇremenem pˇrísných požadavk˚u.
Pˇredstavitelé církve lidem vštˇepovali nejen to, aby vzhlíželi k
papeži jako ke svému zástupci pˇred Bohem, ale také aby vˇeˇrili, že se
mohou oˇcistit od hˇríchu svými vlastními zásluhami. Daleké pouti,
kající skutky, uctívání ostatk˚u, budování kostel ˚u, kaplí a oltáˇr ˚u, pla-
cení velkých pˇríspˇevk˚u církvi — tyto a spoustu dalších podobných
úkol ˚u ukládali lidem a tvrdili, že tak usmíˇrí Boží hnˇev a získají Boží
pˇrízeˇn — jako by B˚uh byl jako ˇclovˇek, zlobil se pro malichernost a
dal se usmíˇrit dary nebo kajícími skutky.
I když vládla neˇrest, a to i mezi pˇredstaviteli ˇrímské církve, zdálo
se, že vliv církve stále roste. Koncem osmého století zaˇcali zastánci
papežství tvrdit, že v prvních staletích mˇeli ˇrímští biskupové stejnou
duchovní moc, jakou mají nyní. Toto tvrzení potˇrebovali ovšem ještˇe
doložit nˇejakým autoritativním dokladem. K tomu je navedl “otec
lži”. Mniši vyhotovili padˇelky starých spis˚u. Najednou se objevila
usnesení dávných koncil ˚u, která do té doby nikdo nikdy nevidˇel,
a dokládala, že svrchovaná moc papeže trvá již od nejranˇejších
dob. Církev, která odmítla pravdu, tyto podvrhy ochotnˇe uznala (viz
Dodatek ˇc. 7).
Malá skupina vˇerných, kteˇrí “stavˇeli na pravém základu” (
1.
Korintským 3,10.11
),
byla zmatena, když sledovala, jak smetí faleš-
ného uˇcení maˇrí Boží dílo. Nˇekteˇrí z nich — podobnˇe jako stavitelé
jeruzalémských hradeb za dn˚u Nehemiáše — ˇríkali: “Síla nosiˇc˚u
je podlomena, všude jsou hromady sutin, nejsme schopni hradby
dostavˇet.”
Nehemjáš 4,4
.
Unaveni dlouhým bojem proti perzekuci,
podvod˚um, zlu a všem ostatním pˇrekážkám, které mohl vymyslet
jen satan, aby maˇril jejich dílo, ztratili nˇekteˇrí z vˇerných stavitel ˚u od-