8
Cesta ke Kristu
sebe lidskou podobu, aby se mohl pˇriblížit potˇrebám ˇclovˇeka. Ani ti
nejchudší a nejskromnˇejší se nebáli k nˇemu pˇristoupit. I dˇeti pocit’o-
valy jeho pˇritažlivost. Rády mu sedávaly u nohou a na kolenou a s
d˚uvˇerou pohlížely do jeho zamyšlené tváˇre, z níž vyzaˇrovala láska.
Ježíš nezamlˇcel jediné slovo pravdy, ale pronášel je vždy s láskou.
V každodenním styku s lidmi byl Spasitel vždy nanejvýš ohledu-
plný, laskavý a pozorný. Nebyl nikdy nepˇrívˇetivý, nikdy nevyslovil
bez pˇríˇciny tvrdé slovo, nikdy zbyteˇcnˇe nezranil citlivou duši. Ne-
vytýkal ˇclovˇeku slabost. Mluvil pravdu, avšak vždy s láskou. Káral
pokrytectví, nevíru a nepravost. Když pronášel své výtky, byly v
jeho hlase cítit slzy. Plakal nad Jeruzalémem, mˇestem, jež miloval a
jež ho nechtˇelo pˇrijmout, jeho, jenž je Cesta, Pravda a Život. Oby-
vatelé Jeruzaléma ho zavrhli, avšak Spasitel na nˇe stále pohlížel
se soucitem a láskou. Jeho život byl životem plným sebezapˇrení a
promyšlené péˇce o druhé. V jeho oˇcích byla každá duše vzácná.
Aˇckoli se stále choval s božskou d˚ustojností, sklánˇel se s nejvˇetší
nˇežností ke každému ˇclenu rodiny Boží. V každém ˇclovˇeku vidˇel
ztraceného hˇríšníka, jehož pˇrišel zachránit.
Taková je povaha Kristova, jak se projevila v jeho. životˇe. Je to
povaha Boží. Ze srdce Otcova vylévají se v Kristu proudy božské
lásky na každého ˇclovˇeka. Ježíš, milosrdný a laskavý Spasitel, je
Bohem, “který se zjevil tˇelesnˇe”
1.
Timoteovi 3,16
.
[10]
Ježíš žil, trpˇel a zemˇrel proto, aby nás vykoupil. Stal se“mužem
bolesti”, abychom se mohli podílet na vˇeˇcné radosti. B˚uh dopustil,
aby jeho milovaný Syn, plný milosti a pravdy, pˇrišel ze svˇeta nepo-
psatelné nádhery na svˇet poskvrnˇený a zkažený hˇríchem, zatemnˇený
stínem smrti a prokletím. B˚uh mu dovolil, aby opustil náruˇc jeho
lásky a zˇrekl se úcty andˇel ˚u a vystavil se hanbˇe, urážkám a ponižo-
vání, nenávisti a smrti. “Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami
jsme uzdraveni”
Izajáš 53,5
.
Pohled’te na Krista na poušti, v zahradˇe
getsemanské, na kˇríži! Neposkvrnˇený Syn Boží vzal na sebe tíhu
hˇríchu. Ten, jenž byl jedno s Bohem, cítil v duši strašné odlouˇcení,
které hˇrích zp˚usobuje mezi Bohem a ˇclovˇekem. Toto vˇedomí se
projevilo v jeho úzkostném zvolání: “M˚uj Bože, m˚uj Bože, proˇc
jsi mˇe opustil?”
Matouš 27,46
.
Byla to tíha hˇríchu a vˇedomí jeho
strašného rozmachu, jež oddˇeluje ˇclovˇeka od Boha, která zlomila
srdce Syna Božího.
