Zasvˇecení
29
ˇCeho se však vlastnˇe vzdáme, když se vzdáme všeho? Jen srdce
poskvrnˇeného hˇríchem, aby jej Ježíš oˇcistil svou krví a zachránil jej
svou nevýslovnou láskou. Pˇresto je lidem zatˇežko pˇrinést tuto obˇet’.
Stydím se, když o tom slyším mluvit, stydím se o tom psát.
B˚uh od nás nepožaduje, abychom se vzdali nˇeˇceho, co slouží k
našemu dobru. Vším, co koná, sleduje B˚uh blaho svých dˇetí.
Kéž by všichni, kdo si ještˇe nevyvolili Krista, došli k poznání, že
jim Kristus m˚uže nabídnout nˇeco mnohem lepšího, než o co usilují
sami! ˇClovˇek páše sám nejvˇetší bezpráví a dopouští se nejvˇetší
nespravedlnosti v˚uˇci sobˇe, když smýšlí a jedná proti v˚uli Boží. Nelze
najít opravdovou radost na cestˇe, kterou zakazuje ten, jenž ví, co
je pro nás nejlepší a jenž chce jen dobro svého stvoˇrení. Cesta
pˇrestoupení je cesta bídy a zkázy.
Je mylné se domnívat, že se B˚uh raduje z utrpení svých dˇetí.
Celé nebe má zájem o štˇestí ˇclovˇeka. Náš nebeský Otec nebrání
žádné ze svých stvoˇrených bytostí; aby sé radovala. Božská pˇri-
kázání nás vyzývají, abychom se varovali jen takových vˇecí, které
pˇrinášejí utrpení a zklamání a které nám zavírají dveˇre ke štˇestí a do
nebe. Vykupitel svˇeta pˇrijímá lidi takové, jací jsou, se všemi jejich
potˇrebami, chybami a slabostmi. Kristus nás svou krví nejen oˇcistí
od hˇríchu a vykoupí nás, nýbrž uspokojí tužbu všech, kdo vzali na
sebe jeho jho a nesou jeho bˇrímˇe. Chce dát pokoj a odpoˇcinutí všem,
kdo k nˇemu pˇricházejí pro chléb života. Vyžaduje od nás, abychom
plnili jen ty povinnosti, které nás povedou k nejvyšší blaženosti,
již neposlušní nemohou dosáhnout. Pravý, radostný život ˇclovˇeka
spoˇcívá v pˇrijetí Krista, nadˇeje slávy.
[34]
Mnozí se ptají: “Jak se mám odevzdat Bohu?” Chceš se Bohu
odevzdat, cítíš se však mravnˇe slabý, jsi v zajetí pochybností a pod-
léháš zvyk˚um svého hˇríšného života. Tvé sliby a pˇredsevzetí jsou
jako stavby na písku. Nejsi pánem svých myšlenek, svých pocit ˚u a
sklon˚u. Nedostál jsi slib˚um a nesplnil jsi závazky, a to podkopává
tvou d˚uvˇeru ve vlastní upˇrímnost a vyvolává v tobˇe pocit, že B˚uh tˇe
nem˚uže pˇrijmout. Nemusíš však zoufat. Musíš jen pochopit, co je
pravá síla v˚ule. V˚ule je ovládací mocí v lidské povaze, moc rozho-
dování, moc volby. Všechno závisí na správném nasazení v˚ule. B˚uh
dal ˇclovˇeku schopnost volby, a je na lidech, aby ji užívali. Nem˚užeš
zmˇenit své srdce, nem˚užeš dát Bohu sám od sebe náklonnost svého
srdce; m˚užeš se však sám ze své v˚ule rozhodnout, že mu budeš slou-
