Radost v Pánu
77
tajemné a pestré barvy, oˇc vˇetší péˇci projeví o ty, kdo jsou stvo-
ˇreni k jeho obrazu? Toto pouˇcení Kristovo je výtkou ustaraným
myšlenkám, obavám a pochybnostem nevˇeˇrícího srdce.
Pán si pˇreje, aby všichni jeho synové a dcery byli št’astní, pokojní
a poslušní. Ježíš praví: “Sv˚uj pokoj vám dávám; ne jako dává svˇet,
[85]
já vám dávám. At’ se vaše srdce nechvˇeje a nedˇesí.” “To jsem vám
povˇedˇel, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná”
Jan 14,27
;
15,11
.
Štˇestí, vyhledávané ze sobeckých pohnutek, štˇestí, jež nevyplývá
z plnˇení povinností, je nezdravé, vrtkavé a pomíjivé; rychle mizí a
zanechává v nás pocit samoty a smutku. Radost a uspokojení je však
v Boží službˇe; kˇrest’an pˇrece nemusí bloudit po nejistých cestách;
nemusí zbyteˇcnˇe litovat a vystavovat se zklamání. Nemáme-li radost
z tohoto života, m˚užeme se ještˇe stále radovat z vyhlídky na život
budoucí.
Už zde na zemi mohou mít kˇrest’ané radost ze spoleˇcenství s
Kristem; mohou se hˇrát ve svˇetle jeho lásky, mohou nacházet stálou
útˇechu z jeho pˇrítomnosti. Každý krok v životˇe nás m˚uže pˇriblížit
k Ježíši, m˚uže nám pˇrinést hlubší prožitek lásky Boží a m˚uže nás
pˇrivést o krok blíže k blaženému domovu pokoje. Nepˇrestávejme
proto vˇeˇrit, nýbrž mˇejme silnou víru, silnˇejší než kdy pˇredtím. “Až
potud nám pomáhal Hospodin” (
1.
Samuelova 7,12
),
a bude nám
pomáhat až do konce. Pohled’me na památníky toho, co vykonal Pán,
aby nás potˇešil a zachránil z rukou zhoubce. Mˇejme stále v ˇcerstvé
pamˇeti všechny projevy milosti, kterými nás B˚uh zahrnul - slzy, které
nám setˇrel z oˇcí, bolesti, které utišil, úzkosti, které zahnal, obavy,
které rozptýlil, potˇreby, které uspokojil, požehnání, která udˇelil - a
tím se posil ˇnujme pro to, co nás ještˇe ˇceká na zbytku naší pouti.
Musíme sice poˇcítat s tím, že v nastávajícím zápase nás ˇcekají
nové tˇežkosti, m˚užeme se však podívat na to, co pˇrijde a ˇríci: “Až
potud pomáhal nám Hospodin.” “Tvá síla at’ je stálá jako tvé dny”
5.
Mojžíšova 33,25
.
Zkoušky, které nám nastanou, nebudou vˇetší než
síla, kterou dostaneme, abychom je nesli. Pracujme tedy tam, kde k
tomu najdeme pˇríležitost, a vˇeˇrme, že at’ pˇrijde cokoli, dostane se
nám síly úmˇerné zkoušce.
Zanedlouho se rozevˇrou brány nebes, aby dítky Boží vešly a z
úst Krále slávy uslyší požehnaní, jež bude znít jejich uším jako nejlí-
