16
Cesta ke Kristu
na nebi i na zemi. “Svˇetlo, které osvˇecuje každého ˇclovˇeka, jenž
pˇrichází na svˇet” (
Jan 1,9
),
osvˇecuje i tajné kouty srdce a zjevuje
vˇeci skryté ve tmˇe. Mysli a srdce se zmocˇnuje pˇresvˇedˇcení o hˇríchu.
Hˇríšník cítí spravedlnost Hospodinovu a pocit’uje strach, že se objeví
hˇríšný a neˇcistý pˇred tím, jenž zkoumá srdce. Vidí lásku Boží, krásu
svatosti, radost z nevinnosti; touží po tom, aby byl oˇcištˇen a aby se
znovu dostal do styku s nebesy.
Modlitba, kterou pronesl David po svém pádu, ukazuje pravý
žal zp˚usobený hˇríchem. Davidovo pokání bylo upˇrímné a hluboké.
Nesnažil se omlouvat svou vinu. K modlitbˇe ho nevedla touha unik-
nout hrozícímu soudu. David pochopil obludnost svého pˇrestoupení,
poznal, že jeho duše je poskvrnˇena; cítil ošklivost nad svým hˇríchem.
Nemodlil se jen za odpuštˇení, ale i za ˇcistotu srdce. Prahl po radosti,
která pochází z nevinnosti, chtˇel být znovu smíˇren a spojen s Bohem.
Z hloubi duše volal:
“
Blahoslavený je ten, komu bylo odpuštˇeno pˇrestoupeni
a jehož hˇrích je pˇrikryt.
Blahoslavený ˇclovˇek, jemuž nepoˇcítá Hospodin nepravosti,
a v jehož duchu není záludnosti”.
Žalm 32, Izajáš 2,1.
“
Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje,
pro své velké slitování zahlad’ moje nevˇernosti.
Doznávám se ke svým nevˇernostem,
sv˚uj hˇrích mám pˇred sebou stále
Zbav mne hˇríchu yzopem a budu ˇcistý,
umyj mne, budu bˇelejší nad sníh
Stvoˇr mi, Bože, ˇcisté srdce,
obnov v mém nitru pevného ducha.
[19]
Jen mˇe neodvrhuj od své tváˇre,
Ducha svého svatého mi neber!
Dej, at’ se zas veselím z tvé spásy,
podepˇri mˇe duchem oddanosti...
Vysvobod’ mˇe, abych nebyl vinen krvi, Bože,
