26
Cesta ke Kristu
že kdyby bývalo nebylo jistých okolností, nikdy by býval nespáchal
to ˇci ono, za co je kárán.
Když Adam a Eva jedli ze zakázaného ovoce, naplnila je hanba
a strach. Nejprve myslili jen na to, jak sv˚uj hˇrích omluvit a jak unik-
nout hrozícímu trestu smrti. Když se jich Pán tázal na jejich hˇrích,
pokusil se Adam ve své odpovˇedi svalit vinu zˇcásti na Boha a zˇcásti
na svou družku: “Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi
dala z toho stromu a já jsem jedl.” Žena svalila vinu na hada. Pravila:
“
Had mne podvedl a já jsem jedla.”
1.
Mojžíšova 3,12.13
.
Proˇc jsi
stvoˇril hada? Proˇc jsi pˇripustil, aby vstoupil do ráje? Tyto nevyˇrˇcené
otázky obsahovala její omluva za hˇrích, ˇcímž se odpovˇednost za je-
jich pád svalovala na Boha. Duch sebeospravedl ˇnování vzešel z otce
lži a projevil se pak ve všech synech a dcerách Adamových. Vyznání
tohoto druhu nejsou vyvolána p˚usobením Ducha Božího, a proto
nejsou Bohu libá. Pravé pokání se projevuje tím, že ˇclovˇek nese svou
vinu sám a pˇrizná se k ní bez klamu a pokrytectví. Jako ubohý celník,
který nepozvedl ani svých oˇcí k nebes˚um, zvolá: “Bože, smiluj se
nade mnou hˇríšným!”
Lukáš 18,13
.
Všichni, kdo pˇriznají svou vinu,
budou ospravedlnˇeni, nebot’ Ježíš bude za každého kajícníka prosit
svou krví.
Pˇríklady pravého pokání a pokory, jež jsou obsaženy v slovˇe
Božím, ukazují na pravého ducha vyznání, v nˇemž není omluvy za
[30]
hˇrích, ani snaha o ospravedlnˇení. Pavel se nepokoušel, aby se omlu-
vil; líˇcí sv˚uj hˇrích v nejtemnˇejších barvách a nesnaží se zmenšit svou
vinu. Píše: “Když jsem k tomu dostal od veleknˇeží plnou moc, dal
jsem mnoho vˇeˇrících uvˇeznit, a když mˇeli být usmrceni, schvaloval
jsem to. Po všech synagógách jsem je dával ˇcasto trestat a nutil je,
aby se rouhali. Jako smysl ˚u zbavený jsem se chystal pronásledovat
je i v cizích mˇestech”
Skutky 26,10.11
.
Neváhá prohlásit, že“Kristus
Ježíš pˇrišel na svˇet, aby zachránil hˇríšníky. Já k nim patˇrím na prvním
místˇe”
1.
Timoteovi 1,15
.
Pokorné a zlomené srdce, naplnˇené pravou lítostí, ocení lásku
Boží a cenu obˇeti na Golgotˇe. Jako syn pˇriznává milujícímu otci
svou vinu, tak kajícník pˇrináší všechny své hˇríchy pˇred Boha. Je
psáno: “Jestliže vyznáváme své hˇríchy, on je tak vˇerný a spravedlivý,
že nám hˇríchy odpouští a oˇcišt’uje nás od každé nepravosti”
1.
Jan˚uv
1,9
.
[31]
