Zkouška uˇcednictví
“
Kdo je v Kristu, je nové stvoˇrení. Co je staré, pominulo, hle, je
tu nové”
2.
Korintským 5,17
.
ˇClovˇek možná nedokáže udat pˇresný ˇcas a pˇresné místo nebo
nedokáže urˇcit celý ˇretˇez okolností, které vedly k jeho obrácení; to
však nedokazuje, že není obrácen. Kristus pravil Nikodémovi: “Vítr
vane, kam chce; jeho zvuk slyšíš, ale nevíš odkud pˇrichází a kam jde.
Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha”
Jan 3,8
.
Jako vítr, jenž je
neviditelný, ale jehož p˚usobení je jasnˇe vidˇet a cítit, takový je i Duch
Boží ve svém p˚usobení na lidská srdce. Tato oživující síla, kterou
lidské oko nem˚uže spatˇrit, vytváˇrí v ˇclovˇeku nový život, vytváˇrí
novou bytost podle obrazu Božího. Zatímco však Duch p˚usobí v
tichosti a nepozorovatelnˇe, jsou výsledky jeho p˚usobení zjevné.
Bylo-li srdce obnoveno Duchem Božím, podá o tom svˇedectví sám
život. Nem˚užeme uˇcinit nic pro to, abychom zmˇenili svá srdce nebo
abychom byli v souladu s Bohem, nem˚užeme se v˚ubec spolehnout
na sebe nebo na své dobré skutky, nem˚užeme na nich stavˇet; náš
život sám odhalí, zda v nás pˇrebývá milost Boží. Zmˇena se projeví
v povaze, ve zvycích, v jednání. Ukáže se jasný, nápadný rozdíl
mezi tím, jaké byly dˇríve, a jaké jsou nyní. Povaha se neprojevuje
pˇríležitostnými dobrými skutky nebo obˇcasnými zlými ˇciny, nýbrž
každodenním projevem a jednáním.
Je pravda, že m˚uže nastat vnˇejší náprava jednání bez obrozující
moci Kristovy. Touha po získání vlivu a úcty druhých m˚uže vést
ke spoˇrádanému životu. Sebeúcta nás m˚uže vést k tomu, že se vy-
hýbáme zdání zla. I sobecké srdce m˚uže konat dobré skutky. Podle
ˇceho pak máme poznat, na ˇcí stranˇe jsme?
[41]
Kdo ovládá naše srdce? Kým se zabývají naše myšlenky? O
kom rádi mluvíme? Komu patˇrí naše nejvˇrelejší city a naše nejlepší
síly? Jsme-li Kristovi, upínají se naše myšlenky k nˇemu a k nˇemu
smˇeˇrují i naše city. Všechno, co máme a co jsme, je zasvˇeceno jemu.
Toužíme být podle jeho obrazu, projevovat jeho ducha, konat jeho
v˚uli a ve všem se mu líbit.
35
