36
Cesta ke Kristu
Ti, kdo se stanou novými stvoˇreními v Kristu Ježíši, pˇrinesou
plody Ducha, což je“láska, radost, pokoj, trpˇelivost, laskavost, dob-
rota, vˇernost, tichost, sebeovládání”
Galatským 5,22-23
.
Pˇrestanou
nacházet zalíbení ve starých neˇrestech, za to však vírou v Syna Bo-
žího budou kráˇcet ve šlépˇejích Kristových, obrážet jeho povahu a
budou ˇcistí, jako je ˇcistý on. Vˇeci, které kdysi nenávidˇeli, budou
nyní milovat, a to, co kdysi milovali, budou nyní nenávidˇet. Lidé
pyšní a sebevˇedomí se stanou opravdovými a skromnými. Z opilce
se stane stˇrízlivý, ze zhýralce ˇclovˇek mravnˇe ˇcistý. ˇClovˇek opouští
marnivé zvyky a zp˚usoby svˇeta. Kˇrest’an nebude vyhledávat “vnˇejší
ozdoby”, nýbrž jeho okrasou bude“to, co je skryto v srdci a co je
nepomíjitelné: tichý a pokojný duch”
1.
Petr ˚uv 3,3.4
.
Pokání není možno dokázat jinak, než zmˇenou, kterou p˚usobí.
Obnoví-li hˇríšník sv˚uj slib Bohu, vrátí-li, co uloupil, vyzná-li své
hˇríchy, miluje Boha a své bližní, m˚uže si být jist, že se vrátil ze smrti
do života.
Pˇrijdeme-li jako bloudící, hˇríšné bytosti ke Kristu a staneme-li se
úˇcastníky jeho odpouštˇející milosti, vytryskne z našeho srdce láska.
Každé bˇrímˇe nám bude lehké, protože jho, které ukládá Kristus, je
lehké. Povinnost se stane potˇešením, obˇet’ radostí. Cestu, která se
zdála zahalená tmou, osvˇetlí paprsky Slunce spravedlnosti.
Krása Kristovy povahy se projeví v jeho následovnících. ˇCinit
v˚uli Boží bylo Kristovi potˇešením. Láska k Bohu a horlivost pro
slávu Boží byly hlavními pohnutkami v životˇe našeho Spasitele.
Láska zkrášlila a zušlechtila všechny jeho ˇciny. Láska pochází od
Boha. Neposvˇecené srdce ji nem˚uže zrodit a vydat. Lze ji nalézt
jen v srdci, kde vládne Ježíš. “My milujeme, protože B˚uh napˇred
miloval nás”
1.
Jan˚uv 4,19
.
V srdci obnoveném božskou milostí
[42]
je láska hnací silou jednání. Mˇení povahu, ovládá pohnutky, ˇrídí
náklonnosti, pˇrekonává nepˇrátelství a zušlecht’uje city. Je-li tato
láska v srdci, zkrášluje život a má zjemˇnující vliv na naše okolí.
Jsou dva omyly, pˇred kterými se musejí dítky Boží - pˇredevším
ty, jež právˇe zaˇcaly vˇeˇrit v milost Boží - zvlášt’ ochránit. Prvním
omylem, o nˇemž už byla zmínka, je víra ˇclovˇeka ve vlastní síly a
ve vlastní skutky; víra, že jimi se ˇclovˇek m˚uže uvést do souladu s
Bohem. Kdo se pokouší dodržovat zákon a stát se svatým vlastními
skutky, pokouší se o nemožné. Všechno, co ˇclovˇek koná bez Krista,
