Modlitba jako pˇrednost
Prostˇrednictvím pˇrírody, zjevením, svou prozˇretelností a vlivem
svého Ducha k nám B˚uh promlouvá. To však nestaˇcí; i my musíme
otevˇrít Pánu svá srdce. Abychom mˇeli duchovní život a duchovní
sílu, musíme být v živém spojení s naším nebeským Otcem. I když
se k nˇemu upínáme svou myslí, i když pˇremýšlíme o jeho díle, jeho
milosti a požehnáních, není to, v plném slova smyslu, spojení s ním.
Abychom mˇeli spoleˇcenství s Bohem, musíme se k nˇemu obracet o
radu v záležitostech svého každodenního života.
Modlitba je otevˇrení srdce Bohu jako pˇríteli. Není jí tˇreba proto,
abychom sdˇelili Bohu, jací jsme, nýbrž abychom jej mohli pˇrijmout
do srdce. Modlitba nepˇrivádí Boha k nám, nýbrž pˇrivádí nás k Bohu.
Když žil Ježíš na zemi, uˇcil své uˇcedníky, jak se mají modlit.
Radil jim, aby své každodenní potˇreby pˇredkládali Bohu a pˇrenechali
mu všechny své starosti. Ježíšovo ujištˇení, že jejich prosby budou
vyslyšeny, platí i pro nás.
Sám Ježíš, když žil na zemi, se ˇcasto modlil. Spasitel vzal na
sebe naše potˇreby a slabosti, stal se žadatelem, prosebníkem za nás
a hledal u svého Otce novou sílu, aby, zmocnˇen pro sv˚uj úkol a
zkoušky, mohl pokraˇcovat v díle. Kristus je ve všem naším pˇríkla-
dem. Je nám bratrem v našich slabostech, “vždyt’ na sobˇe zkusil
všechna pokušení jako my” (
Žid˚um 4,15
);
jeho bezhˇríšná pˇriroze-
nost se s odporem odvracela od zla; poznal boje a bolesti ˇclovˇeka
ve svˇetˇe hˇríchu. Protože byl ˇclovˇekem, byla mu modlitba nutností
a výsadou. Ve spojení se svým Otcem nacházel útˇechu a radost.
Jestliže Spasitel, Syn Boží, pocit’oval potˇrebu modlitby, oˇc více by
[64]
mˇeli potˇrebu vroucí stálé modlitby pocit’ovat slabí, hˇríšní smrtelníci!
Náš nebeský Otec ˇceká na to, aby nám mohl plnˇe požehnat. Je
naší výsadou pít plnými doušky ze studnice bezmezné lásky. Není
proto divné, že se modlíme tak málo? B˚uh je ochoten vyslechnout
upˇrímnou modlitbu i toho nejskromnˇejšího ze svých dˇetí, a pˇresto se
zdráháme pˇrednést Bohu své potˇreby. Co si mohou nebeští andˇelé
myslet o ubohých, bezmocných lidech, podléhajících pokušením,
57
