58
Cesta ke Kristu
když Boží srdce ve své nekoneˇcné lásce po nich touží, je ochotné
jim dát více, než oˇc mohou žádat nebo naˇc mohou pomyslet? Lidé
tak málo prosí, a mají tak málo víry. Andˇelé se s radostí sklánˇejí
pˇred Bohem, jsou rádi v jeho blízkosti. Setkávání s Bohem pokládají
za svou nejvˇetší radost; naproti tomu se zdá, že lidé, kteˇrí potˇrebují
tolik pomoci, jež jim m˚uže poskytnout jen B˚uh, žijí spokojenˇe bez
svˇetla Ducha Božího, bez jeho spoleˇcenství.
Temnota zla obklopuje ty, kdo zanedbávají modlitbu. Našep-
távaná pokušení nepˇrítele je svádˇejí k hˇríchu, protože nepoužívají
výsady, kterou jim dal B˚uh ustanovením modlitby. Proˇc by mˇeli
mít synové a dcery Boží nechut’ se modlit, když modlitba je klíˇcem
v rukou vˇerných, jímž se otevírá nebeská pokladnice nezmˇerných
poklad˚u Všemohoucího? Bez nepˇretržité modlitby a pilného bdˇení
jsme v nebezpeˇcí, že v nás poroste lhostejnost a že sejdeme z pravé
cesty. Nepˇrítel se neustále snaží zatarasit nám cestu k tr˚unu mi-
losti, abychom vroucí modlitbou a opravdovou vírou nemohli získat
milost a sílu odolat pokušení.
Smíme oˇcekávat, že B˚uh vyslechne a odpoví na naše modlitby na
základˇe urˇcitých podmínek. Jednou z prvních podmínek je vˇedomí,
že potˇrebujeme jeho pomoc. B˚uh dává zaslíbení: “Já vyleji vody v
místa vyprahlá žízní, bystˇriny na suchou zemi”
Izajáš 44,3
.
Ti, kdo
laˇcní a žízní po spravedlnosti, kdo touží po Bohu, si mohou být jisti,
že se jim jejich pˇrání vyplní. Srdce se nejprve musí otevˇrít vlivu
Ducha, nebo jinak nem˚uže požehnání Boží pˇrijmout.
Naše velká potˇreba je sama o sobˇe nejvýmluvnˇejším d˚ukazem
[65]
mluvícím v náš prospˇech. Pán si však pˇreje, abychom se k nˇemu
obraceli se svými prosbami. Praví: “Proste, a bude vám dáno.” “A on,
který neušetˇril svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal,
jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?”
Matouš 7,7
;
ˇRíman˚um
8,32
.
Trpíme-li ve svých srdcích nepravost, lpíme-li na nˇejakém vˇe-
domém hˇríchu, Pán nás nevyslyší; modlitbu kajícího, zkroušeného
ˇclovˇeka však B˚uh pˇrijme vždy. Napravíme-li všechny spáchané
kˇrivdy, m˚užeme vˇeˇrit, že B˚uh naše prosby vyslyší. Naše vlastní
zásluhy nebudou nikdy naším doporuˇcením pˇrízni Boží; jen Ježí-
šova spravedlnost nás spasí, jen jeho krev nás oˇcistí; na nás však
je, abychom plnili podmínky, za nichž m˚užeme být pˇrijati za dítky
Boží.
