44
Cesta ke Kristu
Zabýváme-li se vlastním já, odvracíme se od Krista, zdroje síly
a života. Právˇe proto se satan stále snaží odvést naši pozornost od
Spasitele a zabránit tomu, abychom s ním byli v souladu a ve spo-
jení. Snaží se rozptýlit naši mysl svˇetskými radovánkami, životními
starostmi, potížemi a strastmi, nedostatky druhých lidí nebo vlast-
ními chybami a slabostmi. Nedej se oklamat jeho výmysly. I mnozí
z tˇech, kdo jsou opravdu svˇedomití a kdo chtˇejí žít pro Boha, svede
ˇcasto k tomu, že pˇremýšlejí o svých chybách a slabostech, a pˇri tom
doufá, že je oddˇelí od Krista a tak nad nimi zvítˇezí. Nemˇeli bychom
proto myslet pˇredevším na sebe a nemˇeli bychom žít v úzkosti a
strachu, zda budeme spaseni. To všechno nás odvrací od zdroje síly.
Svˇeˇr se plnˇe Bohu a d˚uvˇeˇruj mu. Mluv o Ježíši a mysli na nˇeho.
Dovol, aby se v nˇem ztratilo tvoje“já”. Odlož všechny pochybnosti,
zapud’ všechen strach. ˇRíkej spolu s apoštolem Pavlem: “Co žije,
nejsem již já, ale Kristus žije ve mnˇe. Pokud nyní žiji v tˇelesnosti, je
to život ve víˇre Syna Božího, jenž ke mnˇe pojal lásku a vydal sám
sebe za mnˇe.”
Galatským 2,20
.
Odevzdej se Bohu. On uchová to, co
jsi mu svˇeˇril. Odevzdáš-li se do rukou toho, jenž tˇe miluje, provede
tˇe bezpeˇcnˇe úskalími.
Když vzal Kristus na sebe lidskou podobu, pˇripoutal k sobˇe lid-
stvo poutem lásky, jenž nem˚uže pˇretrhnout žádná síla, leda se k tomu
rozhodne ˇclovˇek sám. Satan nás stále navádí a popouzí, abychom
toto pouto pˇretrhli, abychom se rozhodli odlouˇcit se od Krista. Proto
musíme bdít, zápasit, modlit se, aby nás nic nemohlo svést k tomu,
[50]
abychom si zvolili jiného pána, vždyt’ tak m˚užeme uˇcinit kdykoli,
protože máme svobodnou v˚uli. Mˇejme proto stále upˇrený pohled na
Krista a on nás bude chránit. Díváme-li se na Ježíše, jsme v bezpeˇcí.
Nic nás nem˚uže vytrhnout z jeho ruky. Vzhlížíme-li stále k nˇemu,
“
jsme promˇeˇnováni k jeho obrazu ve stále vˇetší slávˇe - to vše mocí
Ducha Pánˇe”
2.
Korintským 3,18
.
Takto získali první uˇcedníci podobu drahého Spasitele. Když tito
uˇcedníci zaslechli slova Ježíšova, cítili, že Ježíše potˇrebují. Hledali
ho, našli a následovali. Byli s ním v domˇe, u stolu, v pokoji a na
poli. Stýkali se s ním jako žáci s uˇcitelem, každodennˇe pˇrijímali z
jeho úst pouˇcení o svaté pravdˇe. Vzhlíželi k nˇemu jako služebníci ke
svému pánu, aby se nauˇcili svým povinnostem. Tito uˇcedníci byli
lidé, “podrobeni stejným strastem jako my”
Jakub˚uv 5,17
.
Svádˇeli
