Modlitba jako pˇrednost
61
modlitby stoupají jako v˚unˇe vzácného kadidla k tr ˚unu milosti. Satan
nem˚uže zvítˇezit nad tím, jehož srdce je takto zakotveno v Bohu.
Není doby nebo místa, kdy by bylo nevhodné vysílat k Bohu
prosbu. Nic nám nem˚uže zabránit, abychom nepozvedli svá srdce
v opravdové modlitbˇe. Uprostˇred davu na ulici, pˇri své každodenní
práci m˚užeme vyslat prosbu k Bohu a žádat o Boží vedení, jako
to uˇcinil Nehemiáš, když pˇredložil králi Artaxerxovi svou žádost.
Koutek pro spojení s Bohem m˚užeme najít všude, kde jsme. Mˇeli
bychom stále mít své srdce otevˇrené a zvát Ježíše, aby pˇrišel a usídlil
se v nás jako nebeský host.
I když je kolem nás špatné, zkažené prostˇredí, nemusíme dýchat
jeho nákazu, nýbrž m˚užeme žít v ˇcistém ovzduší nebes. M˚užeme
zavˇrít všechny dveˇre neˇcistým pˇredstavám a nesvatým myšlenkám,
povzneseme-li se k Bohu upˇrímnou modlitbou. Ti, kdo mají svá
[68]
srdce otevˇrená, aby pˇrijali pomoc a požehnání Boží, budou žít ve
svˇetˇejším ovzduší, než je ovzduší zemˇe, a budou ve stálém spojení s
nebesy. Je tˇreba, abychom mˇeli jasnˇejší pˇredstavu o Ježíši, abychom
plnˇeji chápali cenu vˇeˇcných vˇecí. Srdce Božích dˇetí má naplnit krása
svatosti. Abychom toho dosáhli, musíme prosit Boha, aby nám zjevil
nebeské skuteˇcnosti.
Modlitbami se obracejme k výšinám, aby nám B˚uh dovolil na-
dýchat se nebeského ovzduší. M˚užeme být k Bohu tak blízko, že
naše myšlenky se v každé neoˇcekávané zkoušce obrátí k nˇemu tak
pˇrirozenˇe jako se kvˇetina obrací k slunci.
Pˇrinášej Bohu své potˇreby, své radosti, své starosti, svá pˇrání i
své obavy. Tvé bˇrímˇe ho neobtíží, ani ho neunaví. Ten, jenž ví o
každém vlasu na tvé hlavˇe, není lhostejný k potˇrebám svých dˇetí.
“
Vždyt’ Pán je plný soucitu a slitování”
Jakub˚uv 5,11
.
Naše strasti a
naše volání se dotýkají jeho laskavého srdce. Pˇrinášej mu všechno,
co znepokojuje tvou mysl. Není nic tak tˇežké, aby to nemohl unést,
nebot’ B˚uh nese všechny svˇety a vládne nad všem vˇecmi vesmíru.
Nic, co se týká našeho pokoje, není tak malé, aby si toho nevšiml.
Žádná kapitola našeho života není tak temná, aby si ji nemohl pˇre-
ˇcíst, žádná situace, v níž se octneme, není tak tˇežká, aby ji nemohl
zvládnout. Žádná pohroma, která postihne nejmenší z jeho dítek,
žádná starost, která trápí srdce, žádná projevená radost, ani žádná
upˇrímná modlitba neunikne našemu nebeskému Otci, aniž by o ni
projevil okamžitý zájem. “Uzdravuje ty, kdo zkrušeni jsou v srdci,
