Modlitba jako pˇrednost
63
a odvážnˇejší. Kdybychom více mysleli na Krista, více mluvili o nˇem
a ménˇe o sobˇe, cítili bychom mnohem více jeho pˇrítomnost.
Kdybychom na Boha mysleli tak ˇcasto, jak ˇcasto se pˇresvˇedˇcu-
jeme o jeho péˇci o nás, obírali bychom se jím ve svých myšlenkách
stále a s radostí bychom o nˇem mluvili a velebili ho. Mluvíme rádi
o ˇcasných vˇecech, protože máme o nˇe zájem. Mluvíme o svých
[70]
pˇrátelích, protože je milujeme, protože s nimi sdílíme své radosti i
své starosti. Máme však nekoneˇcnˇe vˇetší d˚uvod milovat Boha než
své pozemské pˇrátele a mˇelo by být tudíž nejpˇrirozenˇejší vˇecí na
svˇetˇe zabývat se na prvém místˇe ve všech svých myšlenkách Bohem,
mluvit o jeho dobrotivosti a vyprávˇet o jeho moci. Bohaté dary,
jimiž nás B˚uh zahrnuje, nemají zaujmout všechno naše myšlení a
všechnu naši lásku tak, aby už nic nez˚ustalo pro Boha; mají nám
stále Boha pˇripomínat a pˇripoutávat nás svazky lásky a vdˇeˇcnosti k
našemu nebeskému Dobrodinci. Zabýváme se pˇríliš pozemskými
vˇecmi. Pozvednˇeme oˇci k nebeské svatyni, kde svˇetlo slávy Boží
záˇrí v tváˇri Krista, jenž“...pˇrináší dokonalé spasení tˇem, kdo skrze
nˇeho pˇristupují k Bohu”
Žid˚um 7,25
.
Je tˇreba, abychom Boha více chválili za “milosrdenství a za divy,
jež pro lidi koná”
Žalm 107,8
.
Náš náboženský život nemá sestávat
jen z proseb a z pˇrijímání. Nemysleme stále jen na své potˇreby, ale
spíše na dobrodiní, jichž se nám dostává. Modlíme se málo, avšak
dˇekujeme ještˇe ménˇe. Neustále pˇrijímáme milosti Boží, a pˇritom jak
málo vdˇeˇcnosti projevujeme, jak málo chválíme Boha za to, co pro
nás dˇelá!
V dávných dobách pˇrikázal Pán Izraeli, když se shromáždí k
bohoslužbˇe: “Budete tam jíst pˇred Hospodinem svým Bohem, a vy i
vaše rodiny se budete radovat ze všeho, k ˇcemu jste pˇriložili ruku,
v ˇcem ti požehnal Hospodin tv˚uj B˚uh”
5.
Mojžíšova 12,7
.
Co se
dˇelá pro slávu Boží, musí se dˇelat s radostí, s písnˇemi chvály a s
dík˚uvzdáním, ne smutnˇe a chmurnˇe.
Náš B˚uh je laskavý, soucitný Otec. Na svou službu pro nˇeho
bychom se proto nemˇeli dívat jako na nˇejaký tíživý, vyˇcerpávající
úkol. Uctívat Pána a úˇcastnit se jeho díla by mˇelo být radostí. B˚uh
nechce, aby jeho dˇeti, pro které pˇripravil tak skvˇelou spásu, jednaly
tak, jako by byl krutým, bezohledným dozorcem. Je jejich nejlepším
pˇrítelem; a když ho uctívají, je s nimi, aby jim byl požehnáním a
útˇechou a aby naplnil jejich srdce radostí a láskou. Pán chce, aby
