Radost v Pánu
73
které Kristus vybojoval pro nás a které otevˇrelo ˇclovˇeku nebe a
odhalilo lidskému zraku pohled na království, v nˇemž B˚uh zjevuje
svou slávu; padlé lidstvo, vyzdvižené z propasti zkázy, do níž je
srazil hˇrích, pˇrivedené zpˇet do spoleˇcenství s vˇeˇcným Bohem, vyšlé
z Božské zkoušky vírou v našeho Vykupitele, odˇené spravedlností
Kristovou, povýšené k jeho tr ˚unu to jsou obrazy, o nichž máme podle
v˚ule Boží pˇremýšlet.
Pochybujeme-li o lásce Boží a nevˇeˇríme-li v zaslíbení Boží,
zneuctíváme tím Boha a zarmucujeme jeho svatého Ducha. Jak by
se cítila matka, kdyby si její dˇeti stále na ni stˇežovaly, jako by to s
nimi nemyslela dobˇre, aˇckoli celý sv˚uj život usilovala o to, aby se jim
vedlo dobˇre a aby mˇely pohodlí? Pˇredstavte si, že by pochybovaly o
její lásce, to by jí zlomilo srdce. Jak by se cítil kterýkoli z rodiˇc˚u,
kdyby s ním jeho dˇeti takto jednaly? A co si m˚uže náš nebeský Otec
myslet o nás, když nevˇeˇríme v jeho lásku, jež ho vedla k tomu, že dal
svého jednorozeného Syna, abychom my mohli žít? Apoštol píše:
“
On neušetˇril svého vlastního Syna, ale za nás za všechny jej vydal,
jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?”
ˇRíman˚um 8,32
.
A pˇresto
tak mnozí ˇríkají, i když ne slovy, ale svými ˇciny: “Pán tím nemyslí
mne. Snad miluje druhé, ale mne nemiluje.”
Všechny tyto myšlenky škodí tvému duchovnímu životu, nebot’
každé slovo pochybnosti, jež vyslovíš, pˇrivolává satanovo pokoušení,
[81]
posiluje v tobˇe pochybovaˇcnost a zarmucuje andˇely, kteˇrí ti pomáhají.
Pokouší-li tˇe satan, nevypouštˇej ze svých úst ani slovo pochyb nebo
malovˇernosti. Dopˇreješ-li sluchu jeho našeptávání, naplní se tvá
mysl ned˚uvˇerou a myšlenkami na vzpouru. Vyslovuješ-li své pocity,
zap˚usobí každá vyslovená pochybnost zpˇetnˇe na tebe, a kromˇe toho
zapustí jako semínko koˇreny v srdci druhých lidí a pˇrinese tam své
plody; vliv tvých slov už možná nep˚ujde napravit. Sám se tˇreba
vyprostíš z pokušení a osidel satanových, ti však, kdo byli zasaženi
tvým vlivem, nebudou se už moci zbavit nevíry, kterou si jim vnukl.
Jak je tedy d˚uležité, abychom mluvili jen o tˇech vˇecech; jež poskytují
duchovní sílu a život!
Andˇelé pozornˇe naslouchají, jakou zprávu pˇrinášíš svˇetu o svém
nebeském Mistru. Mluv tedy o tom, jenž žije, aby tˇe zastupoval
pˇred Otcem. Podáš-li ruku pˇríteli k pozdravu, mˇej na rtech a v srdci
chválu Hospodinu. To pˇrivede také jeho myšlenky k Ježíši.
