74
Cesta ke Kristu
Všichni lidé procházejí zkouškami, prožívají žal, jenž lze tˇežko
snést, pokušení, jimž je tˇežké odolat. Nevyprávˇej o svých staros-
tech svým bližním, lidem smrtelným, ale pˇredkládej je na modlitbˇe
Bohu. Pˇrijmi zásadu, že nikdy nevyslovíš ani sl ˚uvko pochyb nebo
malomyslnosti. Slovy nadˇeje a ˇcistou radostí m˚užeš mnoho pˇrispˇet
k tomu, aby se prozáˇril život druhých a aby se posílilo jejich úsilí.
Mnohý stateˇcný ˇclovˇek je tˇežce sužován pokušením a málem
podléhá v boji se sebou a s mocí satanovou. Nepˇripravuj takového
ˇclovˇeka o odvahu v jeho tˇežkém boji. Potˇešuj jej slovy nadˇeje, jež ho
povzbudí na jeho cestˇe. Takto m˚uže z tebe vyzaˇrovat svˇetlo Kristovo.
“
Nikdo z nás nežije sám sobˇe”
ˇRíman˚um 14,7
.
Svým bezdˇeˇcným
vlivem m˚užeme povzbudit druhé a posílit je, nebo je m˚užeme odradit
a zapudit od Krista a od pravdy.
Mnozí lidé mají mylnou pˇredstavu o životˇe Kristovˇe a o jeho
povaze. Myslí si, že se mu nedostávalo tepla a jasu, že byl vážný,
pˇrísný, že neznal radost. V mnoha pˇrípadech je tˇemito chmurnými
názory zabarven celý náboženský život.
[82]
ˇCasto se ˇríká, že Ježíš plakal, ale že není známo, že by se kdy
smál. Náš Spasitel byl vskutku mužem bolesti, jemuž nebyl cizí
zármutek a žal, protože své srdce otevˇrel všem lidským bídám. Aˇc-
koli však žil životem plným sebezapˇrení, námahy a starostí, nebyl
jeho duch zkroušen. Jeho tváˇr nenesla známek žalu a nespokojenosti,
nýbrž byla vždy pokojná a jasná. Jeho srdce bylo zdrojem života; a
kamkoli zavítal, tam pˇrinesl klid a mír, radost a štˇestí.
Náš Spasitel byl vždy hluboce vážný a opravdový, nikdy však
nebyl zachmuˇrený nebo mrzutý. Život tˇech, kdo si ho vyvolili za
sv˚uj obraz a napodobují ho, bude vyplnˇen vážnými úmysly; takoví
budou mít hluboký pocit osobní odpovˇednosti. Zmizí lehkovážnost,
pˇrestane nevázané veselí a nevybíravé žertování; náboženství Je-
žíšovo pˇrináší pokoj jako klidný vodní proud. Neuhašuje svˇetlo
radosti, nepotlaˇcuje veselost, nezachmuˇruje rozzáˇrenou, usmˇevavou
tváˇr. Kristus nepˇrišel na svˇet, aby si dal sloužit, nýbrž aby sloužil; a
máme-li jeho lásku v srdci, budeme následovat jeho pˇríkladu.
Obíráme-li se v mysli stále jen nelaskavými a nespravedlivými
skutky druhých, shledáváme, že je nemožné, abychom je milovali
tak, jak Kristus miluje nás; zabývají-li se však naše myšlenky podi-
vuhodnou láskou a milosrdenstvím, které k nám cítí Kristus, bude
se z nás šíˇrit týž duch na druhé. Mˇeli bychom se navzájem milovat a
