Pokání
19
poskvrnilo každý skutek našeho života. Pak si uvˇedomíme, že naše
spravedlnost je opravdu špinavé roucho a že jen krev Kristova nás
m˚uže oˇcistit od poskvrny hˇríchu a obnovit srdce k jeho obrazu.
Jediný paprsek slávy Boží, jediný odlesk ˇcistoty Kristovy, který
pronikne do srdce, ukáže nám zˇretelnˇeji každou neˇcistou skvrnu
a odhalí chyby a nedostatky lidské povahy. Vyjevuje neposvˇecená
pˇrání a touhy, nevˇeru srdce, neˇcistotu jazyka. Hˇríšníku se ukáží jeho
skutky nevˇery, kterými rušil zákon Boží, a duch hˇríšník˚uv je zasažen
a pokoˇren pronikavým vlivem Ducha Božího. Hˇríšník si oškliví sám
nebe, hledí-li na ˇcistou, neposkvrnˇenou povahu Kristovu.
Když prorok Daniel uvidˇel slávu, která obklopovala nebeského
posla k nˇemu poslaného, pˇremohl ho pocit vlastní slabosti a nedo-
konalosti. Jak na nˇeho tento podivuhodný výjev zap˚usobil, popsal
takto: “Nez˚ustala ve mnˇe síla. Velebnost mé tváˇre se zmˇenila a byla
zcela porušena, nezachoval jsem si sílu”
Daniel 10,8
.
Duše takto
zasažená zaˇcne nenávidˇet sobectví, zoškliví si sebelásku a bude se
snažit skrze Kristovu spravedlnost o ˇcistotu srdce, jež je v souladu
se zákonem Božím a s povahou Pána Ježíše Krista.
[22]
Apoštol Pavel píše, že je “bez výtky”, “co se týˇce spravedlnosti,
jež záleží v plnˇení zákona” - to znamená pokud jde o konání skutk˚u,
pokud však jde o duchovní stránku zákona, pokládá se za hˇríšníka.
Posuzováno literou zákona, jak se jím lidé ˇrídí v životˇe, pak se hˇrích˚u
nedopouštˇel; když se však ponoˇril do hloubek svatých pˇrikázání a
vidˇel se tak, jak ho vidí B˚uh, sklonil se v pokoˇre a vyznal svou vinu
slovy: “Já jsem kdysi žil bez zákona, když však pˇrišel zákon, hˇrích
ožil, a já jsem zemˇrel”
ˇRíman˚um 7,9.10
.
Když pochopil duchovní
povahu zákona, objevil se hˇrích ve své ohavnosti a apoštol hned
ztratil sebevˇedomí.
B˚uh nepokládá všechny hˇríchy za stejnˇe velké; podle jeho
úsudku je velikost viny odstupˇnována právˇe tak jako podle úsudku
lidí, i když však je v oˇcích lidí velikost toho neb onoho hˇríchu sebe-
nepatrnˇejší, není v oˇcích Božích žádný hˇrích malý. Úsudek ˇclovˇeka
není nestranný, a proto je nedokonalý; B˚uh však posuzuje všechno
tak, jak je to ve skuteˇcnosti. Opilec je v opovržení a ˇríká se mu, že
se pro sv˚uj hˇrích nedostane do nebe; pýcha, sobectví a hrabivost
však ˇcasto z˚ustávají bez pokárání. Pˇritom jde právˇe o hˇríchy, které
Boha obzvlášt’ urážejí, nebot’ jsou v rozporu s milosrdenstvím, jímž
se vyznaˇcuje povaha Boží s onou nesobeckou láskou, která panuje
