20
Cesta ke Kristu
v nepadlém vesmíru. Kdo se dopustil nˇekterého z tˇežkých hˇrích˚u,
m˚uže mít pocit hanby a bídy a m˚uže pocítit potˇrebu milosti Kristovy;
pýcha však nepocit’uje bídu, a proto zavírá srdce pˇred Kristem a
vˇeˇcným požehnáním, které pˇrišel udˇelit.
Ubohý celník, který se modlil: “Bože, smiluj se nade mnou hˇríš-
ným!” (
Lukáš 18,13
),
se pokládal za velmi hˇríšného a ostatní se na
nˇeho rovnˇež dívali jako na hˇríšného; pocit’oval však svou bídu a s
bˇremenem viny a s hanbou pˇricházel pˇred Boha a prosil ho o odpuš-
tˇení. Jeho srdce bylo otevˇreno, aby v nˇem Duch Boží mohl konat
své blahodárné dílo a vysvobodit ho z moci hˇríchu. Sebevˇedomá
a samolibá modlitba farizeova však naproti tomu ukázala, že jeho
srdce je uzavˇreno vlivu Ducha svatého. Protože se už vzdálil Bohu,
nemˇel pocit vlastního poskvrnˇení, jež je v tak pˇríkrém protikladu s
[23]
dokonalostí božské svatosti. Necítil potˇrebu niˇceho, a proto se mu
také niˇceho nedostalo.
Poznáte-li svou hˇríšnost, nemarnˇete ˇcas, abyste se napravili sami
vlastní silou. Kolik lidí si myslí, že nejsou dost dobˇrí, aby mohli
pˇrijít ke Kristu! Myslíte si, že se polepšíte jen vlastním úsilím?
“
M˚uže snad ˇcernoch zmˇenit svou k˚uži? ˇCi levhart svou skvrnitost?
Jak vy byste mohli jednat dobˇre, když jste se nauˇcili páchat zlo?”
Jeremjáš 13,23
.
Pomoc pro nás je jedinˇe u Boha. Nesmíme ˇcekat
na silnˇejší víru, na lepší pˇríležitosti nebo na nˇekoho, kdo je svˇetˇejší;
sami nedosáhneme niˇceho. Musíme pˇrijít ke Kristu takoví, jací jsme.
Nikdo však necht’ se neklame, že by B˚uh ve své velké lásce a ve
svém milosrdenství spasil i ty, kdož zavrhují jeho milost. Neobyˇcejná
hˇríšnost pˇrestoupení se m˚uže poznat jen ve svˇetle kˇríže. Tvrdí-li kdo,
že B˚uh je pˇríliš dobrý, než aby zatratil hˇríšníka, at’ se podívá na
Golgotu. Pro ˇclovˇeka nebyla žádná jiná možnost vykoupení; protože
bez obˇeti na kˇríži bylo pro lidský rod nemožné uniknout poskvr ˇnující
moci hˇríchu a vrátit se do spoleˇcenství svatých bytostí, protože bylo
nemožné, aby lidé znovu zaˇcali žít duchovním životem, proto musel
vzít Kristus na sebe vinu hˇríšník˚u a trpˇet místo nich. Láska, utrpení
a smrt Syna Božího svˇedˇcí o obrovském rozsahu hˇríchu; ukazují,
že není úniku z jeho moci, ani nadˇeje na vyšší život, pokud se
nepoddáme Kristu.
Zatvrzelí se nˇekdy omlouvají tím, že ˇríkají o kˇrest’anech: “Jsem
právˇe tak dobrý jako oni. Nejsou ve svém jednání o nic stˇrízlivˇejší
nebo opatrnˇejší než já, neodpírají si více než já, milují radovánky a
